Deprese, depka… Jak chcete. Asi všichni tuší, o čem je řeč. Mnozí dokonce často vtipkují a do úst si vkládají větu: „Mám depku“. Ale těm, kteří opravdu ví, co je deprese zač, do smíchu rozhodně není a už vůbec nemají sílu vtipkovat. A tak si alespoň hledají důvody, které je k nežádoucímu stavu přivedly. Podzimní počasí každopádně patří k jedné z mnohých obhajob omezujícího stavu. To jistě není nová informace. Ale TEĎ jinak. Jestliže však deprese zvoní u dveří, už není čas na řečí, kde se vzala, ale je potřeba, se od řečí naopak oprostit. A jak oprostit? Mlčet…Jak to chápat?

 

Depresi si každý vyrobí sám

Mluvím, mluvíš, mluvíme… A cpeme si do hlavy názory všech všude. A dokud ještě depresi nemáme, tak…Hlasy a hlasy a hlasy. Poslední dobou se s depresemi roztrhl pytel. Oslovují mne klienti noví a volají o pomoc. Najdou si mne všude. Nejčastěji na facebooku. A když já se podívám na jejich profil, žasnu. Na místě profilového obrázku mají Drákulu, kterému odkapává z úst krev a straší svými pařáty… V příspěvkách mají odkazy na hororové filmy. Opravdu jim ještě nedošlo, že svůj problém podporují nebo dokonce vyrábějí? Jak dlouho ještě bude trvat, než naše společnost pochopí, že konzum a sledování hrůzy plodí skutečnou hrůzu?

Je tomu již více než dvacet let, kdy jsem byla účastníkem jednoho z kurzů osobního rozvoje. Tehdy po celou dobu kurzu opakovaně zněl z úst přednášejícího soubor vět: „Za vše si každý z nás může sám. Jestliže je ti dobře, gratuluji. Jestliže je ti nedobře, také ti gratuluji, můžeš s tím totiž něco udělat. Život je kouzelný.“ Často jsem si v následujících letech tyto věty připomínala a to vždy, když se mi podařilo něco vykouzlit.

 

Nastavení si každý nese z minulosti

Minulost není jen to, co bylo loni. Minulost je i to, co se odehrálo včera, před hodinou a před minutou. Minulost je vše, co není TEĎ. Každé TEĎ vyrábí…TEĎ je právě v tuto chvíli, kdy čtete článek a tak budu hodně pozitivní a optimistická. Stav TEĎ jede a nastavuje vás na zítra a pozítří. Mnozí se domnívají, že za jejich stav můžou okolnosti a situace, které se nám řítí do života. Může se to tak jevit, protože pod tíhou okolností a průšvihů se podlamují kolena nejednomu tvrďákovi. Co a kdo ale skutečně vězí za depresí je nastavení. Nastavení nás samých. Každý již má nějakou genetickou výbavu a nějaké zkušenosti a ne vždy jsou to zkušenosti dobré. Právě proto si také naše mysl umí představovat maléry. A už jsme u jádra…tyto maléry v nás vyvolají strach, že se něco nepovede. A čím více se zaobírá takovýto jedinec svým strachem, tím více dalších malérů vyroste a namnoží se. Jestliže totiž upíráte svoji pozornost na situace plné bolesti, smutku a strachu, dáváte jim sílu. Je jich náhle tolik…☹

 

Akce vždy vyvolá reakci

„To je známá věc, takže ze situací rychle pryč…“

V tuto chvíli si někteří říkají. Ale co to je? Jak pryč? Přece nemůžu před situacemi utíkat. Ano, máte pravdu. Není zde řeč o útěku. Je zde řeč o změně. Jenže změna se musí správně pochopit.

 

Je naivní myslet si, že změnit se stačí jen v něčem.

 

Představ si, že jsi rybářem a ten již dlouho neměl

žádný úlovek…

Co takový rybář může dělat?  Změnit něco. Správně, je více než naléhavé, aby zahodil vše staré, aby se změnil, aby nelpěl na starých vzorcích. Situace si to žádá, a jestliže to nepochopí, už si nezaloví.

Představ si, že jsi rybář…

1. Jsi rybář, který lpí na chytání ryb v konkrétním rybníku?

2. Nebo jsi rybář, který lpí na svém rybářském náčiní?

3. Nebo jsi rybář, který lpí na obojím?

Pokud se vzdáš jen svého rybníku a necháš si náčiní, možná se ti občas zadaří. Ale DEPRESE je velká ryba. Tu na udičku z dětství neulovíš. Nebo si půjčíš jiné nářadí a zůstaneš u starého rybníku? Tvůj rybník i tvoje nářadí je tvým nastavením a tvoje původní nastavení musí pryč. Nový rybník, nové rybářské nářadí a naučit se s ním pomalu lovit.

 

A další věc…Nejlépe s někým,kdo lovit už umí a pomůže s novými návyky.  

 

Krok č. 1 je: „Mlč, neodporuj a přijímej nové.“ Pokud se rozhodneš před depresí prásknout dveřmi, máš našlápnuto na krásný život.  Ale pokud se ti zželí původního rybářského nářadíčka, uschováš si jej do skříně, přijde chvíle, kdy jej znovu zkusíš. A věř, že vím, co vím. Deprese čeká na tuto chvíli.   

 

Depresi mám za sebou, a že mi mrška dala pochopit ☺

…

Mám s depresí osobní poznání. A co pomohlo? Pomohlo toho víc. A nic z toho jsem nevynechala a nevynechávám doposud. Nebylo to lehké, ale protože můj stav byl natolik vážný, vzala jsem vážně i metody a způsoby nového nastavení vzorců. Protože AKCE přece vyvolává REAKCI. Ale přece jen je něco, co musí být naléhavě upřednostněno před vším, aby se dveře před depresí zaklaply natrvalo. A to je: „ono MLČÍM.“

 

„Není to MLČENÍ jen tak ledajaké“

Nehodnotím, nesoudím, nedělám závěry svého neutěšeného stavu. Soustředím se na malé hezké, které stále roste do velkého hezkého zázraku. Mlčím a mlčím i v sobě. Jsem v nadhledu a vím, že všechno je dobře. Protože jediný, kdo zná skutečné důvody mých zkoušek v situacích, je Bůh nad námi. A tomu se do řeči rozhodně neskáče. Tak to třeba zkuste taky, stejně jako mí klienti. Ti už MLČÍ a využívají pravidla nových nastavení. Proto již jim životní síla nechybí. ☺

Více na Kurzy Školy zdravého života nebo Kurzy Brány Zdraví