„Co děláš zítra odpoledne?“ „Proč se ptáš?“ Znáte takto vedený dialog? Jsem si jistá, že i vás se někdo takto již zeptal a vy jste právě takto reagovali. V tomto dialogu se tázaný necítí dobře. Proto odpovídá další otázkou, která začíná slovem PROČ? Proč, proč, proč…

Proč se ptáme, jak se ptáme

Často a já vnímám, že se stalo trendem dotazovat se tak nějak okolo. Nalijme si čistého vína. Je důvodem otázky: „Co děláš zítra odpoledne“ opravdu zvědavost, co dotazovaný bude zítra dělat? Pokud ano, je na místě si položit další otázku, zda je vhodné se do soukromí druhého takto tlačit. Ano, říkám tlačit, protože jistý tlak dotazovaný v tuto chvíli cítí. Ne vždy chce být totiž pod dohledem a kontrolou toho, kdo se ptá. Ale toto nebývá ten pravý důvod, proč se ptáme, jak se ptáme…

Ať už je důvodem, mít přehled o druhém nebo důvod je manipulace, o které se ještě rozepíšu, přiznejme si, je to tlak do nesvobody. Člověk, který takto zahájí svůj rozhovor je člověkem nezralým. Upřímná komunikace zralého člověka je totiž komunikace přímá.

Vnímání a pravdy tazatele

Při takovém dotazování je tazatelem vždy manipulátor, který si chystá půdu pro další krok. Jaký je důvod takto kladené otázky? Důvodem je strach z odmítnutí. Každý, kdo se Vás ptá, co budete zítra či pozítří či příští týden dělat, po Vás něco chce. Bohužel nemá v sobě tolik odhodlání, aby se zeptal přímo. Takto je to pro něj lepší…. Vzbudí touto manipulací u dotazovaného zájem a současně nejistotu. Jednoduše tento moment je pro dotazovaného pocitově nepříjemný. Je semínkem nejistoty, co přijde, až odpoví. V tu chvíli je ovlivněn svým pocitem žádostivosti, ale i obavou, hlavně abych svojí odpovědí o něco nepřišel.

Vnímání a pravdy dotazovaného

Inu, kam jsme to došli. Stále se snažíme manipulovat a to i přesto, že víme, že sami to nemáme rádi. Dotazovaný v tomto případě rovněž nechce přijít o své případné bonusy, které mu MOŽNÁ budou nabídnuty. Tedy rovněž manipulativně odpoví. Proč se ptáš? Ano, kdyby totiž hned odpověděl: „Jdu na STAVBU“. Třeba by přišel o možnost: „Jít na SVATBU“.

Nedůvěra v sebe, nedůvěra v nebe, nedůvěra v tebe

                               

A tohle funguje i naopak. Lidičky, pochopte, že možná vás tazatel chce pozvat právě na svoji STAVBU, jen tak nějak neví a kroutí se, jak s pravdou ven. Tak mu v té manipulaci proboha nepomáhejte. Věřte si přeci, někdo s tou pravdou a přímostí začít musí.

Omáčka je pořád jenom omáčka. Přímá otázka si žádá přímou odpověď. Takzvaná omáčka a mlha vložená do rozhovoru svědčí a jasně vypovídá o nepřímém člověku. Svědčí o člověku, který si není jistý sám sebou, který se bojí, který neumí přijímat věci jinak, než si je vybájil.      

Příklady táhnou...

Je krásný letní den a já sedím s kamarádkou na zahrádce před restaurací. Čtu v jídelním lístku a přichází servírka. „Máte vybráno?“ ptá se. „Prosím si Špenátovou polévku a jako druhý chod Rizoto s kuřecím masem. A mám dotaz, je možné dostat poloviční porci?“

Co myslíte? Celkem jasná a přímá otázka. Ale přesto jsem se dočkala jiné odpovědi, než jsem potřebovala.

„To sníte, to není až tak velká porce, to byste na talíři neměla nic. A když vám zbyde a nesníte, tak vám zabalíme domů.“ Servírka se usmívá a vůbec se neobtěžuje mi odpovědět na moji otázku. Ten, kdo by měl z komunikace radost, by byl zřejmě pan majitel restaurace. Nedá se holka a prodá. Je ale nutné prodat jen proto, že někoho někam natlačí? Ano, tak tomuhle se říká prodejní dovednost. Je to smutné, protože prodejní dovedností dnešní doby je manipulace.

 

Důvěra není naivita

Možná si teď říkáte, že není důvod si psát o tomto příkladu s jídlem. Možná si dokonce říkáte, že o nic nejde. Že je celkem jedno, když si jídlo mohu odnést, jestli ho nedojím. Ale přátelé, jedno to není. Vše má svůj výstup. Stačilo prostě hned při objednání říci ANO nebo NE. V takovém případě bych se mohla svobodně rozhodnout a převzít odpovědnost za to, jestli chci nebo nechci s jídlem plýtvat. Jenže zde nedošlo ke svobodné volbě. Zde jsem byla natlačena do plýtvání, aniž bych měla možnost tomu zabránit.

„To sníš“, utěšuje mě kamarádka a myslí to opravdu dobře. Tedy myslí si to. Jen chvíli. Když servírka odejde, uvědomí si, že já s ní tuto pravdu nesdílím. Servírka dosáhla svého. Co se týče mě, se ještě uvidí.

Po polévce mi přistane na stůl nádherně nazdobený a hlavně plný talíř.

Servírka to myslela dobře, kamarádka to také myslela dobře a já to také myslela dobře. Každý máme své důvody, proč se vyjadřujeme tak, jak se vyjadřujeme. Každý chce něčeho konkrétního dosáhnout.

Všichni máme důvod, avšak záměr je jiný

 

Někdo chce prodat celou porci, někdo chce udělat dobrý dojem a zavděčit se a někdo chce být úsporný. Důvěřujme sobě a pojďme zpříma. Stačí k tomu dodat záměr prospěchu všech. Protože jeden neví, jaký důvod má ten druhý pro svá počínání. Stejně, jako slečna servírka nemůže vědět, že porci nesním a také nemůže vědět, že si ji ani nemohu odnést domů. Zkrátka jen proto, že domů nejdu.

Manipulace slovem je jako roztočený kolotoč

Nevnucujme druhým to, co nechtějí. A pokud se nás někdo zeptá, najděme v sobě sílu a odpovězme zpříma ANO nebo NE. Stejně tak i etický kodex hovoří o otázkách. Pokládejme je s pokorou, jasně a stručně. Možná to zní neuvěřitelně, ale přímá komunikace dokáže divy a rozmotává karmické uzlíky. A protože „Slova jsou pečetí naší mysli, hledejme výrazy, které programují náš život do radosti. Přijměme odpovědnost za vyřčená slova. Uvědomme si, že svým slovem ovlivňujeme nejen sebe, ale i okolí. Proto mluvme málo, jasně a slovy lásky.“ Tak zní duchovní zásada na téma KOMUNIKACE. Dodržovat tuto zásadu se všem vyplatí. Důvěrou a přímostí v sebe třeba nakazíme ty druhé. Pojďme si to přát. J Protože ten, kdo neodpoví zpříma na otázku, má vždy něco za lubem. Co, to není podstatné. Podstatné je jen to, že s námi hraje hru, na kterou neznáme pravidla. Ta hra se jmenuje KOLOTOČ MANIPULACE. Tak buďme pozorní a důvěřujme sobě.:-)

Více na Kurzy Školy zdravého života nebo Kurzy Brány Zdraví